Podle egerských tradic je název Býčí krev spojen s obléháním hradu tureckou armádou z roku 1552 a poté s tureckou okupací.
Říká se, že hradní kapitán István Dobó, aby povzbudil v boji vyčerpané vojáky nechal přinést pár sudů červeného vína z hradního sklepa. Vojáci z vína získali novou sílu a pokračovali v boji mnohem intenzivněji. Ženy nosili víno bojovníkům na hradby a Turci, kteří viděli jen příznivý účinek vína a červenou tekutinu, která protékala vousy strážců, byli velmi vyděšení. V turecké armádě se rychle rozšířila zpráva, že maďarští vojáci pijí krev, dokonce býčí krev. S krví pak nasákli do sebe i býčí sílu a turečtí vojáci už neměli odvahu proti nim bojovat.
Nicméně, legenda se nezakládá na pravdě. Až do doby turecké okupace se v Maďarsku červené víno nevyrábělo, do země tuto dovednost přinesli Srbové, kteří prchali před rozšiřující se Osmanskou říší.
Název Býčí krev je pak spojen se slavným básníkem, Jánosem Garay, který mimo jiné vytvořil i postavu Jánose Háry, maďarského Münnhausena. První písemnou zmínku o zřejmé analogii lze najít v jeho básni Szegzárdi bordal (Hodovní píseň ze Szekszárdu) z roku 1846.
„Töltsd pohárba, és csodát látsz! " Naplň pohár a spatříš zázrak!
Színe, mint a bikavér, Barva, jako býčí krev,
S mégis a gyöngy, mely belőle A přece jako perla, od které
Fölragyog, mint hó, fehér. Se rozzáří jako bílý sníh.
És a tőke, melyen termett, A réva, ze které se rodí,
Nemde oly zöld, mint a rét? Nádherně zelená jako louka ?
Hol leled föl szebben együtt Kde jinde bys mohl najít
Szép hazánk háromszinét?” Trojici barev naší krásné domoviny ?
