Eger je často zmiňován jako historické město, ale mnoho lidí neví, do jak dávné minulosti sahá ve skutečnosti historie obce. Okolí dnešního centra města bylo osídleno již v pravěku a v okolních horách byly nalezeny artefakty ze starší doby železné. V první polovině 10. století osídlila tuto oblast druhá generace maďarských kmenů.
Založení města
Eger založil první maďarský král svatý Štěpán a nařídil, aby město bylo biskupským sídlem diecéze. Pak se Eger rychle rozvinul do náboženského střediska, rozvoj ale netrval dlouho - v roce 1241 vypálili město Mongolové. Uherský král Béla IV. v roce 1248 vydal povolení ke stavbě kamenného hradu a znovu došlo k mírovému rozvoji města: okolní lesy byly nahrazeny vinohrady, byly postaveny nové domy a silnice a uvnitř hradu vznikl gotický biskupský palác, který lze vidět až dodnes.
Boj proti Turkům
Boj proti Turkům už trval dlouhé roky, když osmanská říše obsadila Budu, hlavní město království a Maďarsko se rozdělilo na tři části. Z hlediska Egeru to byla důležitá událost, protože tím se stal významnou pevností na hranicích. Jak později ukázala historie, jednalo se o mnohem významnější událost, než se zdálo.
Obléhání Egeru – 1552
Turecké obléhání egerského hradu v roce 1552 se později zapsalo do učebnic jako slavné egerské vítězství. Hrdina bitvy, hradní kapitán István Dobó, se svou armádou 2000 bojovníků zastavil obléhání turecké armády o 40 000 mužů trvající 38 dní. Hrstka obránců hradu nakonec zvítězila nad vojáky osmanské říše. Význam tohoto počinu byl obrovský, v jeho důsledku se na následujících 44 let podařilo zastavit další turecké výboje. Slavné vítězství egerského hradu popsal ve svém nesmrtelném románu Egerské hvězdy občan města Géza Gárdonyi. V knize pronáší István Dobó řeč, z níž jedna z vět nám může sloužit jako věčný příklad statečnosti a odhodlání: „Síla se neskrývá ve zdech pevností, ale v duši jejich obránců.“
Turecká nadvláda
Od roku 1596 po dobu dlouhých 91 let bylo město Eger součástí Osmanské říše jako středisko vilajetu (turecké správní jednotky). I když byl tenkrát pro mnoho lidí život pod tureckým útlakem neradostný, nyní jsme už vděčni za budovy, které se zachovaly jako památky turecké okupace. Mezi nimi jsou minaret, Turecké lázně, ale i ruiny lázní Valide Sultana, které jsou oblíbenými cíli jak pro turisty, tak i pro místní obyvatele.
Město je zase na nohou
Město bylo v bojích za zpětné dobytí z nadvlády Turků do značné míry zničeno. A tak není divu, že je následně 18. století pro Eger obdobím růstu a rozvoje. Při protihabsburském uherském povstání v letech 1703-1711 se město stalo hlavním stanem knížete Františka II. Rákóczi a centrem osvobozené části země.
Výrazný barokní ráz Egeru je spojen především s tehdejšími biskupy – tenkrát byla postavena mimo jiné i budova Lycea. Tento rozvoj přilákal do města mnoho umělců a počet obyvatel se také rapidně zvýšil.
Století katastrof
Hned na začátku 19. století bylo centrum města zničeno požárem, později se zřítila i část hradních zdí a obě tyto události znamenaly pro Eger obrovské škody. O několik desetiletí později udeřil oheň znovu, brzy poté následovala epidemie cholery. V roce 1878 se zdejší potok změnil v ohromnou přívalovou povodeň, která po sobě v Egeru zanechala zničené budovy a několik mrtvých. Ale staly se i dobré události v devatenáctém století, jednou z nich byla výstavba Chrámu svatého Michala a svatého Jana, dnes známého jako egerská Bazilika.
Eger – univerzitní město a kulturní centrum
Eger se ve dvacátém století proslavil jako univerzitní město, na začátku století bylo postaveno i kamenné divadlo a v přitažlivosti města hrály velkou roli i léčebné lázně, založené v roce 1933. Vichřice dvou světových válek však zanechala svou krutou stopu i v Egeru, a tak obnovit ekonomiku i stavby města trvalo několik let. Od roku 1960 však byla postavena řada domů a obchodů a na Milénium se podařilo dokončit i nejnovější klenot města, plovárnu Bitskey Aladár navrženou slavným architektem Imre Makovecz. V roce 2008 pak bylo otevřeno i jedno z největších nákupních středisek regionu, Agria Park.