Valentina Balassi považujeme za nejvýznačnějšího básníka maďarské renesance a jednu z největších postav klasické maďarské literatury, jeho dobrodružný život a spojení s Egerem jsou už ale méně známé. Jeho afér se ženami a počinů, které vyvolaly obrovské rozhořčení tehdejší společnosti, nebylo málo.
Objektem jeho lásky byla na začátku – mezi ostatními šlechtickými dámami – jistá Anna Losonczy. Anna byla vdaná žena, manželka Kristófa Ungnád. Manžel byl povýšen na hradního kapitána egerského hradu, s ním do Egeru přijela i manželka a za ní i Balassi. Básník vstoupil do hradních služeb jen kvůli své lásce. Bouřlivý vztah se ženou, kterou ve svých básních přejmenoval na Julii, trval celých 6 let a ukončil ho sňatek z rozumu s jinou ženou v roce 1864. Vedle lásky Anny Losonczy ale básník dostal i další dary od města. Jeho rytířské básně tvoří důležitou část díla a literární historici jsou přesvědčeni o tom, že tyto básně o životě na hradě a chvále vojenského života jsou úzce spjaty se zážitky v Egeru.
Zmíněný sňatek z rozumu má také egerské aspekty, jeho manželkou se totiž stala ovdovělá dcera Istvána Dobó, Krisztina. Samozřejmě ani tento vztah nemohl být bez skandálů. Po svatbě básník s hektickou povahou dobyl hrad blízkého Sárospataku, který mu podle jeho názoru už patřil. Jeho sláva však trvala jen do té doby, než ho obyvatelé a vojáci hradu vyhnali – a to se stalo za pouhou hodinu. Manželství vyvolalo hněv církve i rodiny Dobó. Jeho manželka také nebyla příkladem věrnosti, rozvedli se a Balassi pak běhal od jedné ženy ke druhé až do své smrti v roce 1594.